Ačkoli sídlo PRG leží na samém severovýchodním okraji České republiky, většina našeho zájmu a bádání se ubírá zejména jižním a jihozápadním směrem. Vcelku málokdy zaměříme svou pozornost k našim severním sousedům, byť to k nim máme z Ostravy „co by kamenem dohodil“. Přitom nejen geograficky, ale i historicky a kulturně je nám slezská část Polska tak blízká. Většina z nás si možná slezské Polsko spojuje s monotónní zemědělskou a kulturní krajinou (pominu-li pohraniční horské oblasti), která nám z přírodovědného hlediska nemusí připadat příliš zajímavá. Ale není to jen předsudek? Opravdu nám, orthopterologům, nemá slezské Polsko co nabídnout?
Při vyhledávání potenciálních lokalit výskytu marší, které jsem potřeboval nalovit pro behaviorální studie, jsem zacílil na postindustriální prostory typu odkaliště, štěrkovny a pískovny ve vzdálenosti cca 100 km od Ostravy. Už při zběžném prohlížení leteckých snímků mi padlo do oka česko-polské pohraničí tvořené řekami Olší a Odrou. Štěrkopísky z těchto řek byly a stále jsou těženy zejména na polské straně povodí. Široké okolí Odry dále v Polsku je pak doslova protkáno soustavou rozsáhlých těžebních prostor, které velmi podnítily mou zvědavost o jejich prozkoumání. Vždyť otevřené písčiny, jak známo, skýtají mnohdy velmi pestrá společenstva a my je jezdíme obdivovat a studovat obvykle na „profláklá“ místa, třeba na jižní Moravě. Kvůli relativní vzácnosti a efemérnosti otevřených písčin obvykle patří i psamofilní druhy mezi vzácné či ohrožené. Na těžbou narušených píscích tak leckdy vznikají cenné biotopy. Vlhko ve spojení s rozvolněnou vegetací, to jsou v naší krajině ideální podmínky také pro výskyt marší. Začátkem července jsem se tedy rozhodl navštívit jednu z větších těžebních prostor nedaleko soutoku Odry a polské Bierawky.
Toto místo je od centra Ostravy vzdáleno pouhých 50 km, směrem přímo na sever. Nachází se u obce Grabówka (GPS: 50,2731031 N; 18,2874017 E). Je to obří, převážně vytěžená, pískovna o ploše přes 600 ha. Většina jejího prostoru je dnes zarostlá středně vzrostlým lesem tvořeným převážně běžnými náletovými dřevinami. Nemalou část však tvoří vodní plochy a písečné násypy s různě hustým vegetačním pokryvem, většinou ruderálního charakteru. Celkově je zde terén dosti členitý, protkaný vodními kanály a slepými rameny s bohatou litorální vegetací.
Zarůstající vytěžená pískovna při pohledu ze severního okraje
Na lokalitě jsou vodní plochy různého charakteru, většinou s bohatou litorální vegetací.
Během své krátké návštěvy jsem se věnoval zejména hledání marší, ale mé pozornosti samozřejmě neunikli ani ostatní zástupci rovnokřídlých. Hned po vstupu na lokalitu se odevšad ozývala stridulace sarančí měnlivých (Chorthippus biguttulus) a sarančí dlouhokřídlých (Ch. brunneus). V hustší vegetaci se pohybovaly nymfy sarančí lučních (Ch. dorsatus) a sarančí zlatozelených (Euthystira brachyptera). Z porostů ostružiníků se zase ozývaly kobylky křovištní (Pholidoptera griseoaptera) a kobylky křídlaté (Phaneroptera falcata). To vše jsou druhy běžně se vyskytující v kulturní krajině. Více mě však zaujal hojný výskyt sarančí modrokřídlých (Oedipoda caerulescens), sarančí blankytných (Sphingonotus caerulans) a také jeden nalezený jedinec kobylky šedé (Platicleis albopunctata) na nezarostlých ploškách. Jedná se o relativně teplomilné druhy vázané na vysychavé biotopy s řídkým vegetačním pokryvem. Největší překvapení mě však čekalo v okolí vodních ploch, jejichž mělké břehy byly na mnoha místech doslova provrtány chodbičkami krtonožek (Gryllotapla gryllotalpa), mezi kterými poskakovaly nymfy marše písečné (!) (Tetrix ceperoi) a dále od vody na sušších březích pobíhaly nymfy cvrčka malého (!) (Modicogryllus frontalis). Jak cvrček malý, tak marše písečná jsou v Česku považovány za vzácné druhy, které recentně známe jen z několika lokalit z jižní Moravy, resp. severozápadních Čech. Ukazuje se však, že oblast Hornoslezské pánve není těmto druhům cizí, jelikož jsou známy i historické údaje výskytu obou těchto druhů z této oblasti (Bazyluk 1954, 1958). Jistě by stálo za to investovat nějaký čas prozkoumání i dalších pískoven podél Odry blíže ke státním hranicím, abychom zjistili, jak daleko máme nejbližší lokalitu s výskytem marše písečné a cvrčka malého. Třeba je to hned za hranicí a my o tom ani nevíme!
Jeden z nápadných obyvatel písčin: chroust mlynařík (Polyphylla fullo)
I botanicky je to zde zajímavé… plavuňka zaplavovaná (Lycopodiella inundata).
Pozvolný břeh tůně hostí silnou populaci krtonožek (Gryllotalpa gryllotalpa).
Saranče blankytná (Sphingonotus caerulans) má na písku velmi dobré mimikry.
Samice marše písečné (Tetrix ceperoi) dochovaná do dospělosti z nalovených nymf.
Citovaná literatura:
Bazyluk, W. (1954): Badania nad prostoskrzydłymi (Orthoptera), karaczanami (Blattodea) i skorkami (Dermaptera) północno-zachodniej Polski. – Pr. Kom. Biol. Wydz. Mat.-Przyr. PTPN 15: 131–147.
Bazyluk, W. (1958): Tetrigidae (Orthoptera) Polski. – Fragmenta Faunistica 15: 379–409.