Ačkoli sídlo PRG leží na samém severovýchodním okraji České republiky, většina našeho zájmu a bádání se ubírá zejména jižním a jihozápadním směrem. Vcelku málokdy zaměříme svou pozornost k našim severním sousedům, byť to k nim máme z Ostravy „co by kamenem dohodil“. Přitom nejen geograficky, ale i historicky a kulturně je nám slezská část Polska tak blízká. Většina z nás si možná slezské Polsko spojuje s monotónní zemědělskou a kulturní krajinou (pominu-li pohraniční horské oblasti), která nám z přírodovědného hlediska nemusí připadat příliš zajímavá. Ale není to jen předsudek? Opravdu nám, orthopterologům, nemá slezské Polsko co nabídnout?

Při vyhledávání potenciálních lokalit výskytu marší, které jsem potřeboval nalovit pro behaviorální studie, jsem zacílil na postindustriální prostory typu odkaliště, štěrkovny a pískovny ve vzdálenosti cca 100 km od Ostravy. Už při zběžném prohlížení leteckých snímků mi padlo do oka česko-polské pohraničí tvořené řekami Olší a Odrou. Štěrkopísky z těchto řek byly a stále jsou těženy zejména na polské straně povodí. Široké okolí Odry dále v Polsku je pak doslova protkáno soustavou rozsáhlých těžebních prostor, které velmi podnítily mou zvědavost o jejich prozkoumání. Vždyť otevřené písčiny, jak známo, skýtají mnohdy velmi pestrá společenstva a my je jezdíme obdivovat a studovat obvykle na „profláklá“ místa, třeba na jižní Moravě. Kvůli relativní vzácnosti a efemérnosti otevřených písčin obvykle patří i psamofilní druhy mezi vzácné či ohrožené. Na těžbou narušených píscích tak leckdy vznikají cenné biotopy. Vlhko ve spojení s rozvolněnou vegetací, to jsou v naší krajině ideální podmínky také pro výskyt marší. Začátkem července jsem se tedy rozhodl navštívit jednu z větších těžebních prostor nedaleko soutoku Odry a polské Bierawky.

Toto místo je od centra Ostravy vzdáleno pouhých 50 km, směrem přímo na sever. Nachází se u obce Grabówka (GPS: 50,2731031 N; 18,2874017 E). Je to obří, převážně vytěžená, pískovna o ploše přes 600 ha. Většina jejího prostoru je dnes zarostlá středně vzrostlým lesem tvořeným převážně běžnými náletovými dřevinami. Nemalou část však tvoří vodní plochy a písečné násypy s různě hustým vegetačním pokryvem, většinou ruderálního charakteru. Celkově je zde terén dosti členitý, protkaný vodními kanály a slepými rameny s bohatou litorální vegetací.

Zarůstající vytěžená pískovna při pohledu ze severního okraje

Na lokalitě jsou vodní plochy různého charakteru, většinou s bohatou litorální vegetací.

Během své krátké návštěvy jsem se věnoval zejména hledání marší, ale mé pozornosti samozřejmě neunikli ani ostatní zástupci rovnokřídlých. Hned po vstupu na lokalitu se odevšad ozývala stridulace sarančí měnlivých (Chorthippus biguttulus) a sarančí dlouhokřídlých (Ch. brunneus). V hustší vegetaci se pohybovaly nymfy sarančí lučních (Ch. dorsatus) a sarančí zlatozelených (Euthystira brachyptera). Z porostů ostružiníků se zase ozývaly kobylky křovištní (Pholidoptera griseoaptera) a kobylky křídlaté (Phaneroptera falcata). To vše jsou druhy běžně se vyskytující v kulturní krajině. Více mě však zaujal hojný výskyt sarančí modrokřídlých (Oedipoda caerulescens), sarančí blankytných (Sphingonotus caerulans) a také jeden nalezený jedinec kobylky šedé (Platicleis albopunctata) na nezarostlých ploškách. Jedná se o relativně teplomilné druhy vázané na vysychavé biotopy s řídkým vegetačním pokryvem. Největší překvapení mě však čekalo v okolí vodních ploch, jejichž mělké břehy byly na mnoha místech doslova provrtány chodbičkami krtonožek (Gryllotapla gryllotalpa), mezi kterými poskakovaly nymfy marše písečné (!) (Tetrix ceperoi) a dále od vody na sušších březích pobíhaly nymfy cvrčka malého (!) (Modicogryllus frontalis). Jak cvrček malý, tak marše písečná jsou v Česku považovány za vzácné druhy, které recentně známe jen z několika lokalit z jižní Moravy, resp. severozápadních Čech. Ukazuje se však, že oblast Hornoslezské pánve není těmto druhům cizí, jelikož jsou známy i historické údaje výskytu obou těchto druhů z této oblasti (Bazyluk 1954, 1958). Jistě by stálo za to investovat nějaký čas prozkoumání i dalších pískoven podél Odry blíže ke státním hranicím, abychom zjistili, jak daleko máme nejbližší lokalitu s výskytem marše písečné a cvrčka malého. Třeba je to hned za hranicí a my o tom ani nevíme!

Jeden z nápadných obyvatel písčin: chroust mlynařík (Polyphylla fullo)

I botanicky je to zde zajímavé… plavuňka zaplavovaná (Lycopodiella inundata).

Pozvolný břeh tůně hostí silnou populaci krtonožek (Gryllotalpa gryllotalpa).

Saranče blankytná (Sphingonotus caerulans) má na písku velmi dobré mimikry.

Samice marše písečné (Tetrix ceperoi) dochovaná do dospělosti z nalovených nymf.

Citovaná literatura:

Bazyluk, W. (1954): Badania nad prostoskrzydłymi (Orthoptera), karaczanami (Blattodea) i skorkami (Dermaptera) północno-zachodniej Polski. – Pr. Kom. Biol. Wydz. Mat.-Przyr. PTPN 15: 131–147.

Bazyluk, W. (1958): Tetrigidae (Orthoptera) Polski. – Fragmenta Faunistica 15: 379–409.

Základna PRG se nachází v silně antropogenní krajině, kde v posledních desetiletích vládl těžký průmysl a hornická činnost. Není tedy bez překvapení, že se tyto aktivity promítly i do života hmyzu. Některé druhy v důsledku intenzivní průmyslové činnosti vymizely, jiným se naopak naskytla možnost osídlit nové biotopy, někdy i velmi nečekaného rázu.

Těžba černého uhlí v ostravsko-karvinské pánvi má dlouholetou tradici. Nicméně v posledních letech byla aktivní těžba na většině důlních děl již ukončena. Posledním závodem, kde stále probíhá dobývací činnost, je Důl Darkov v Karviné. Práce horníků je nesmírně náročná, o to překvapivější bylo, když se na nás jeden z nich, Ing. Ladislav Húska, obrátil ve věci výskytu cvrčků v dole, kde stále probíhá důlní činnost. Konkrétně se jednalo o cvrčka domácího (Acheta domestica). Bylo jasné, že to musíme prověřit in situ! Díky vstřícnosti vedení OKD nám bylo umožněno sfárat spolu s horníky do systému podzemních štol a celou záležitost náležitě prozkoumat. Pohybovali jsme se v hloubce bezmála 800 m pod povrchem, kde ač v místech neobvyklých pro existenci života se nám podařilo nasbírat biologický materiál.

Po hodinovém pobytu v důlních chodbách jsme nalovili několik desítek jedinců A. domestica, z nichž část byla ihned vložena do konzervačního média pro pozdější analýzy a část byla vynesena živá na behaviorální studie. V současnosti zjišťujeme, čím se cvrčci v dole živili nebo kolik generací již v podzemí prodělali (vitální populace žije izolovaně v dolech již přibližně 10-15 (!) let) a zda se za tu dobu projevily nějaké fyziologické či morfologické změny (v dolech je extrémně prašné prostředí, hluk, téměř permanentní tma a kolísající plynné složení vzduchu).

Kromě populace cvrčků domácích jsme v důlních chodbách objevili i četné populace rybenky Lepisma saccharina a synantropní stínky Protracheoniscus major (prvonález pro Moravu!).

Děkujeme vedení Dolu Darkov, že nám umožnilo prozkoumat tento zajímavý fenomén.

Fotoglarie:

Důl Darkov

« ‹ z 3 › »

Na začátku srpna se několik členů Polyneoptera Research Group vypravilo do Prešovského a BanskoBystrického kraje (Slovensko) za zajímavými rovnokřídlými druhy. Navštívili jsme několik půvabných lokalit – extenzivně využívané lomy, lyžařské sjezdovky, kravské a ovčí pastviny i paraglidovou startovací dráhu. Dvoudenní výprava začala ve Spišské Teplici, kde se nachází několik různě využívaných lomů. Na vysluněných stepních okrajích lesů v okolí těžebních prostor vápencového lomu jsme pozorovali několik druhů kobylek s.l. (Ensifera) např. Decticus verrucivorus, Tettigonia caudata, Lepthophyes albovittata, Metrioptera bicolor, M. brachyptera, Pholidoptera aptera, P. frivaldskyi nebo Platycleis albopunctata. Pholidoptera frivaldskyi je poměrně robustní a nezaměnitelný druh, který chybí ve fauně České republiky. Stridulace samců je velmi nápadná a slyšitelná až na vzdálenost několika desítek metrů. Ze sarančí s.l. (Caelifera) jsme zaznamenali např. druhy Euthystira brachyptera, Chorthippus apricarius, Ch. brunneus, Omocestus viridulus, Pseudopodisma nagyi, Psophus stridulus, Gomphocerippus rufus či Stenobothrus lineatus. Pseudopodisma nagyi je karpatský druh, obývající podhorské suché louky, světliny a pastviny. V České republice je velmi vzácný (výskyt je doložen pouze ze dvou lokalit v Bílých Karpatech). V okolí Spišské Teplice jsme je nacházeli v hojných počtech.
Velice pěkné a orthopterologicky bohaté se jevily extenzivně využívané pastviny okolo Hriňové (Vrchslatina). I když zde nebyl nalezen očekávaný druh Podisma pedestris, tak se zde hojně vyskytovaly populace Omocestus haemorrhoidalis a Stenobothrus stigmaticus. Eurosibiřský druh saranče modronohá (Podisma pedestris) je v České republice dlouhodobě nezvěstná. Na Slovensku se vyskytuje pouze lokálně. Druh preferuje převážně kamenité jižní svahy a suché trávníky, méně často je nalézána také na vlhčích stanovištích.
Výprava byla zakončena překrásnými výhledy z paraglidové startovací dráhy v okolí Zvolenu, kde se na lučních pěšinách vyskytovaly bohaté populace saranče vlašské (Calliptamus italicus) a saranče modrokřídlé (Oedipoda cearulescens). Z porostu trnek a růží byli slyšet samci kobylky révové (Ephipiger ephipiger), při bližším prozkoumání jsme objevili několik jedinců obou pohlaví. A jako třešnička na dortu to dovršil nález nedospělé kudlanky nábožné (Mantis religiosa). Momentálně členové Polyneoptera Research Group připravují další zahraniční výpravu, tentokrát zaměřenou hlavně na škvory, ale pozorování rovnokřídlých určitě chybět nebude.

Fotoglarie:

Slovensko 2015

« ‹ z 8 › »

Seznam druhů rovnokřídlých zaznamenaných během této výpravy (celkem 36 druhů):

Orthoptera

Mantodea

Mantidae

• Mantis religiosa